Jak jsem se k tomu dostal?

Je to jedna z nejčastějších otázek se kterou se setkávám. Na samotném začátku bylo dovozové didgeridoo z teakového dřeva. Bylo krásně malované, avšak bez impregnované dutiny po chvíli hraní prasknulo. Nechal jsem jej stát v koutě a nějakou dobu chodil okolo něj a přemýšlel co s tím. Praděda býval truhlář a práci se dřevem bych měl mít trochu v krvi, říkal jsem si. Věděl jsem, že v dílně jsou nějaké staré hoblíky,nebozezy a rašple na opracování dřeva, které by se mohli hodit.

Pustil jsem se s nimi do opravy a po pár dnech bylo didgeridoo jako nové! Po této zkušenosti jsem začal pomalu uvažovat, že když dokážu didgeridoo opravit, tak bych snad i zvládnul vyrobit zcela nový vlastní nástroj. Protože jsem v té době studoval a nemohl si dovolit pořádný nástroj, tak se to zdálo jako skvělý nápad. To bylo někdy na jaře roku 2010. Bylo to krásné období plné zkoušení a objevování, avšak mnohdy také zklamání, kdy to prostě nehrálo. Po téměř dvou letech získávání zkušeností s prací se dřevem a testování toho, co u didgeridoo funguje a čemu se vyvarovat, se mi podařilo vyrobit první téměř profesionální nástroj. Co jsem však poznal záhy bylo, že každé didgeridoo je zcela jiné a hraje odlišně. Ukázalo se také, že mě práce se dřevem baví a hluboce naplňuje. Jak již nejspíše tušíte u jednoho didgeridoo nezůstalo. S každým dalším hotovým didgeridoo rostla má touha zařadit jej do své sbírky. V momentě, když jsem měl v pokoji na stojanu již okolo 15 didgeridoo, se mi začali ozývat známí, že by také chtěli něco vyrobit. Vzhledem k velké chvále jsem se rozhodnul, že budu výrábět dál a že si založím stránky, kde své didgeridoo nabídnu i ostatním. V této myšlence pokračuji dodnes. O víkendech a po večerech si chodím odpočinout na pár hodin do dílny a nechávám zde pod svýma rukama vznikat, nová didgeridoo. Jen některé rašple jsem v průběhu času vyměnil za novější, pokud jde však o oškrabání kůry, vždycky s oblibou sáhnu po pradědově pořízu a poctivém hoblíku.